Přísloví praví : "S jídlem roste chuť". Špetka pravdy na tom asi bude, protože jen co se na Hromnice dovezla dvouletá Alem, netrvalo dlouho a Martin s Natalijí se opět vydali do Rakouska k panu Schauerovi, co že to tam má ještě schovaného za skvost. A on se skutečně objevil - v tříhlavém stádečku mladých hřebců oba zaujal dvouletý ABEBE. Po otci 1196 Elbek 40, linie Sere je polobratrem Alem i Durany, z matky 2590 Arzu po 879 Dorsekil, linie Karlavač. 2590 Arzu je matkou 2545 Akiry, babičkou Alem, takže zabrouzdáme-li do lidské terminologie, jsou si Abebe a Alem přes otce bratr se sestrou, přes matku strýc s neteří. Ano, i koně mají své rodiny.

      Návaly práce a doladění smluv a administrativy ukrojily z času a až teprve 29. červen 2006 byl tím osudným dnem, kdy se slavnostně vyjelo pro prvního hřebce do říčanské stáje. Tedy slavnostně ... velmi nečekaně se (dva dny před dovozem) s Martinem rozloučil motor v jeho Patrolu, který za mohutného skoku a následného rozmetání oleje do všech světových stran, odešel do věčných lovišť. A tak nezbývalo, než zapřáhnout pracanta Pick-Upa a vyrazit s ním. Posádka sestávala z relativně zdravého řidiče Martina, Natalije, které ten den vyndali stehy z podpaží a Michaely, toho času v 16. týdnu těhotenství. Kdo Martina znáte, či čtete anabáze a články na těchto stránkách, správně tušíte, že odjezdu předcházel shon, lítání, stres, zařizování a v neposlední řadě také "vycucání" banky ze všech eur.

      Na cestu jsme vyrazili chvilku po čtvrté, cesta docela ubíhala, ale zprávy v rádiu nelhaly a první krokování nás potkalo na stém kilometru dálnice D1. Za pár minut jsme ale byli pryč a jeli dál. To jsme ještě netušili, že se na cca 180-190 km stala hromadná nehoda dvou kamiónů a čtyř osobních aut, dálnice je uzavřena a všechno je svedeno objížďkou. Správně se na dálnici nesmí stát, tak jsme si to nyní vyzkoušeli, udělali pár pěkných fotografií ... a než se dostali do dvacet kilometrů vzdáleného Brna, uběhla dlouhá hodina a půl. Z Brna už to ale jelo a krom troufalého celníka, který se ptal, kdy že budou ty buřty, jsme bez problémů vjeli na Slovensko. Projeli Bratislavou, opět bez problémů hranice do Rakouska a od těch už je to do Pamy kousek.

      Na statek jsme dorazili něco po půl desáté, tma jako v ranci, protože se honila bouřka a pršelo. Ale těch komárů ... byli jsme pokousaní úplně všude. Martin šel vyřídit s p. Schauerem smlouvy a peníze a mohlo se nakládat. Oproti Alem, která dělala chvíli drahoty, se Abebe choval jako profesionál a bez problémů na vlek nastoupil. A tak jsme se mohli rozloučit a vydat se na cestu k domovu. Abebe stál v klidu, opět bez problémů jsme zdodali hranice a doufali, že nás nepotká zase nějaký karambol. Naštěstí se jelo dobře, jen nám na cestu pršelo a pršelo a pršelo. Do Říčan jsme dorazili něco po druhé ráno. Kůň v pořádku sestoupil z vleku a trochu váhavě sešel do svého nového domova. Tam se pozdravil s Alem, Al-Kairou a Penelopou a pustil se do sena.

      S Natalijí jsme se rozjely domů a až dopoledne jsme se dozvěděly od Martina, že hledá pronájem, protože od půl páté nespí. Koníček se probral a s holkama mají uvítací mecheche...