Máme doma šampiónku, aneb jak "Ali" Hofman a 40 "loupežníků" umořili Rusa
Je to asi přirozená obrana každého z nás, že se s odstupem času zdají některé věci snadnější a jednodušší. My jsme však v posledních měsících opravdu věnovali maximum sil a veškeré úsilí k tomu, abychom k nám dostali světovou šampiónku Achaltekinských koní - klisnu Chiva Tarki.
Všechno začalo nenápadně a neprozřetelně, návštěvou ruské inspektorky Achaltekinských koní, paní Tatjany N. Rjabové, v České republice a to na pozvání pana Martina Hofmana. Slovo dalo slovo, Martin projevil zájem o koupi dalšího koně a Tatjana mu téměř bez mrknutí oka byla schopná nabídnout několik koní ke koupi. Zájem upoutala světová šampiónka roku 2004, hnědka Chiva Tarki. A tak se vytočil telefon do dalekého Dagestánu, panu Gadžimu Rašitchanovovi, majiteli hřebčína Achaltekinec Ltd., chovateli Chivy Tarki. V pěti minutách bylo vše dohodnuto a Martin se per ústa stal majitelem své již čtvrté plnokrevné Achaltekinské klisny. Tehdy to bylo snad úsměvné, ale to ještě nikdo netušil, co bude následovat.
Díky návštěvě předsedkyně Českého svazu chovatelů Achal Teke, Petry Marešové, na loňském šampionátu Achaltekinských koní v oblasti Planernaya u Moskvy a díky tomu, že tam Petra nafotila spoustu koní, jsme si mohli Chivu prohlédnout v tom nejlepším světle a bylo definitivně rozhodnuto.
Byl začátek dubna, musela se udělat všechna veterinární vyšetření krve, aby mohla Chiva přicestovat. Suma sumárum jsme si dovoz spočítali na konec května. Původní záměr, že si pro klisnu zajedeme sami až do Moskvy, nám záhy všichni Ruska znalí známí vymluvili.
A tak nám byl Gadžim doporučen prý 100% spolehlivý dopravce - pan Boris Berbez. Ten se zakázkou souhlasil a my předpokládali, že se vše již vyřizuje a brzky je kobyla doma. Veškerou komunikaci s Ruskem zajišťovala paní Natalija Rychtaříková, toho času Martinova zaměstnankyně.
Duben uběhl letecky, přišel květen, ale zprávy z Ruska téměř žádné, telefonáty do Ruska buď nikdo nebral a když ano, tak jste si vyslechli nadávky, že voláte nevhod, roaming stojí 50 USD za minutu a telefon byl záhy položen. Borisem stanovený termín na začátek června proběhl a nic se nedělo.
Natalija se s námi v červnu rozloučila, vrátila se do cirkusového prostředí a tak jsme byli nuceni najít vhodného komunikátora a překladatele do ruského jazyka. V tom jsme měli štěstí a získali kontakt na překladatelskou agenturu ILTS, konkrétně pana Košaře. Ten nás předal do péče paní Marii Molchanové a té jsme zůstali "věrní" po další tři měsíce a co je důležitější, ona nám také.
V půli června jsme získali zaručenou zprávu, že má již Chiva všechny papíry a dokumenty hotové a že bude moci na začátku července jet. Opět chyba lávky …
My jsme zatím připravili neprůstřelnou smlouvu, paní Molchanová ji přeložila a včetně průvodního dopisu (pokyny co se smlouvou, nutnost notářského ověření atd.) se odfaxovala Gadžiho dceři Džamiliji, která byla asi jediná, kdo byl v Dagestánu schopen přijmout fax.
Začali jsme se připravovat na dovoz a zjišťovali podmínky dovozu, problematiku proclení. Hledali jsme osobu kompetentní a nejpovolanější v tomto oboru. Opět jsme měli štěstí a dostali se k panu Doubkovi, který zajišťuje celní deklarace a na celnici v Benešově je jako doma. A tak jsme se postupně naučili co je to JCD, na co je tranzitní doklad, na co je CARNET TIR, jaká data musí být vyplněna a jak, které datumy musíme hlídat kvůli proclení, jak se clem, s DPH … shrnu to - byla to dobrá vstupní škola a jmenovala se "Nebojte se dovozu".
Červencový termín dovozu mezitím opět proběhl, ale Boris se tentokrát nechal slyšet a vysvětlil nám, že musíme čekat, neboť musí Chiva absolvovat třicetidenní karanténu. Jediné, co jsme od něj získali, bylo jeho bankovní spojení.
V tu dobu již byla kvůli nám v pohotovosti též Petra Marešová, která přes svou kamarádku a spolehlivý ruský kontakt Nadju Tarassovou zjistila, jak se věci měly a mají … Chiva se po dopravě z Dagestánu do Moskvy nedostala do stáje, kde ostatní koně na prodej absolvují veškerá potřebná vyšetření, karanténu aj. nýbrž pochopitelnou snahou původního majitele minimalizovat své náklady byla umístěna do stáje jeho známých, ovšem zadarmo. Jak ale všichni víme, zadarmo ani kuře nehrabe, v Rusku tomu není jinak, a tak tam milá kobylka jen tak stála, nikdo si jí nevšímal a nic neřešil. A takto tam stála už od května. Až v červenci byla převezena do stáje paní Ganny Zernové ke Kaliningradu. Na Gannu jsme získali e-mail a jelikož umí anglicky, hned byla komunikace snadnější. Ganna nám Chivu vyfotila v aktuálním stavu. Kopyta byla zanedbaná, mezi sanicemi měla Chiva nějakou ranku, pravděpodobně z transportu. Dlouhým transportem také ztratila spoustu svalové hmoty, ale nic co by kvalitní péče a krmení nespravilo. S Gannou jsme tedy dohodli nadstandardní péči, péči veterináře, podkováře, plus jsme ji požádali o určitou základní práci s klisnou.
Hádáte správně - zadarmo to nebylo.
Malinko se nám ulevilo, že alespoň víme, kde klisna je, jak vypadá a že má zajištěnou péči.
Blížila se mezinárodní výstava Koně v akci v Pardubicích, na kterou jsme přislíbili účast se všemi 4 klisnami. Ale Chiva nikde. Boris se stále tvářil, že nerozumí našim požadavkům ohledně transportu a tak byl napsán další "návod" - jak dovézt koně ze třetí země do Eurozóny. Již poněkolikáté jsme mu zdůraznili, že si klisnu proclíme zde, DPH si zaplatíme a to hlavní, že to vše chceme v souladu s platnými zákony a pravidly.
Začátek srpna byl Borisem určen jako další a tentokrát již prý definitivní termín dovozu. Chiva v pořádku absolvovala karanténu, spravila se, měla udělanou korekturu kopyt, vyléčenou ranku na hlavě, ale o dovozu opět ticho. Po několika telefonátech a zdůraznění našich požadavků Boris prohlásil, že ji tak prostě nepoveze. A tak jsme zatlačili přes Petru a tím přes Nadju a z druhé strany přes paní Molchanovou přímo na Gadžiho. Tomu šlo nyní již o jeho peníze, což bylo naším želízkem v ohni a měl tudíž tu pravou motivaci ke zpracování a usměrnění Borise. To se nakonec podařilo, po vzájemné dohodě se nepatrně poupravila smlouva a Boris nakonec souhlasil s dovozem dle našich podmínek.
Tento malý ústupek byl ale tím posledním, které byl Martin ochoten udělat a Boris konečně musel splnit určité, pár měsíců požadované úkony. Hrozilo mu, že mu klisna zůstane na krku a bude ji muset vrátit zpět k majiteli a věřte, že z Kaliningradu do Dagestánu je to pěkný kus cesty.
A tak jsme z ničeho nic obdrželi na fax kopii veterinárního povolení k přesunu klisny a kopii nového průkazu původu s označením Martina jako majitele. (pozn. veterinární povolení bylo vydáno dne 9.8.2005, tudíž květnová informace, že je již vše hotové, nebyla zcela pravdivá).
Po telefonních hovorech se Státní veterinární správou a Okresní veterinární správou Praha - východ jsme zjistili maximum informací o podmínkách, které musí dovezený kůň splnit a které dokumenty ho musí doprovázet. Opět byl napsán podrobný itinerář, nechán přeložit a poslán Borisovi. Ten ale opět vystrčil růžky a nechal nám vzkázat, že pokud peníze za přepravu neobdrží do daného data, klisnu bude moci převézt až na konci srpna. Peníze dostal, ale klisnu stejně vezl až za další týden.
Už jsme tomu ani nevěřili, ale v pondělí 22.8.2005 jsme dostali informaci, že si klisnu ve středu 24.8.2005 můžeme převzít na dohodnutém místě v Polsku. A tím začal další kolotoč. 1.9.2005 (tj. osm dní po předpokládaném dovozu klisny) jsme se měli přesunout na výstavu v Pardubicích. Tudíž jsme za tu krátkou dobu museli stihnout vyřídit vystavení českého průkazu původu, jelikož dle právních předpisů ČR musí být každý kůň registrovaný na Ústřední evidenci koní ve Slatiňanech. K tomu je třeba grafický popis koně, který smí udělat pouze pověřený inspektor chovu, dále musí mít kůň buď výžeh nebo typologii dle DNA. Jelikož se Achaltekinci neoznačují výžehy, musí se dělat testy DNA. Navíc se musí předložit ruský průkaz původu.
|
|
Vychutnávání slávy - Val, Chiva a Martin
Chiva Tarki - Achaltekinský půvab
Chiva Tarki - Šampionát Achaltekinských koní Moskva 2004
Chiva Tarki - Šampionát Achaltekinských koní Moskva 2004
Chiva na Pardubickém dostihovém závodišti
Den dovozu - šťastný majitel
Den dovozu - Chiva v novém domově
Promenáda v Pardubicích
Den dovozu - Bylo nás pět ...
|
Vraťme se ale zpět. Toto všechno nás čekalo, takže jsme vše předjednali telefonicky a téměř vše jsme měli dohodnuté, že bude hotové na počkání. Ještě v úterý při telefonátu s paní Molchanovou začal Boris vytahovat nějaké jeho další finanční požadavky na Gadžiho, potom zase že bychom příslušný obnos za Gadžiho mohli uhradit my, prostě nás šponoval do poslední minuty.
Den "D" nakonec nadešel a na smluvené místo předání, kterým bylo blíže neurčené parkoviště za Klodskem jsme se vydali v této sestavě : Martin Hofman - řidič, doufající budoucí majitel klisny, Valentina Padovano - italsky mluvící pojistka, Petra Marešová - rusky a anglicky hovořící tlumočnice a spolehlivá identifikátorka klisny, Martin Litov a Míša Rejvoldová - psychická, fyzická a administrativní podpora a k tomu také fotografové a webmasteři.
Jeli jsme nevědomky co nás může čekat a netuše, zda se domů vrátíme s klisnou či bez ní. Na druhou odpoledne bylo dohodnuto předání, hranice jsme překročili bez problémů a jeli hledat to "smluvené" místo. Našli jsme ideální místo na překládku, stihli se vyčůrat a než přijel Boris ještě stihla Petra zastavit jeden "podezřelý" vůz s přepravníkem. Záhy se ukázalo, že to jsou nic netušící Poláci. A tak jeli zase dál.
Nakonec jsme se dočkali, Boris přijel a Chivu měl s sebou. Tu jsme si jako první zkontrolovali, poté jsme prohlédli dokumentaci, Martin napsal Borisovi potvrzení o převzetí a mohli jsme se rozloučit, naložit klisnu do našeho přepravníku a jet domů.
Někdo by mohl říci "a je to", ale ne, tím se rozběhla vlna dalších a dalších věcí k zařizování. Ve čtvrtek brzo ráno přijel MVDr. Šimr, nabral krev na DNA, dále na krevní testy a naočkoval Chivu proti chřipce a tetanu. Zkumavka s krví pro test DNA se musela okamžitě odvézt do laboratoře imunogenetiky, která sídlí v Hradišťku pod Medníkem, nedaleko Slap. Ještě dopoledne přijel inspektor chovu, Ing. Holík, udělat grafický popis klisny a vypsat žádanku pro vyhotovení průkazu původu. Odpoledne bylo věnováno proclení na celnici v Benešově. Koně tam každý den neproclívají a světovou šampiónku už vůbec ne, takže jsme se nemohli divit, že se na ní celníci chtěli podívat. Požádali jsme tedy o mimocelní řízení a odvezli celníky za klisnou do Říčan. Vše bylo v pořádku, všechna dokumentace byla tak jak má být a tak byla Chiva oficiálně proclena a stala se tak právoplatnou občankou ČR.
V pátek bylo hotové DNA, které jsme museli na Hradišťku zase vyzvednout a zaplatit, Chiva se nechala načipovat a tím jsme měli připravené veškeré podklady potřebné pro vyhotovení českého průkazu původu koně.
Na pondělí jsme měli předjednané ve Slatiňanech, že nám průkaz vyhotoví na počkání. A to také ve Slatiňanech splnili. Ještě jsme stihli zařídit kulaté razítko, které povoluje přesun koně ke sportovním účelům po celý daný rok. A to bylo také kritériem pro účast na nadcházející výstavě v Pardubicích.
Celá tato anabáze, jak se dostat k hotovému průkazu původu běžně trvá cca 1-2 měsíce. My jsme to stihli ani ne za týden. To vše díky ochotě a pomoci lidí z jednotlivých institucí.
Nakonec jsme ale splnili daný slib a ve čtvrtek se do Pardubic vydali s celou ekipou čtyř říčanských krasavic.
O tom si ale přečtete v jiném článku.
Co říci na závěr ? Snad že doufám, že vás toto sáhodlouhé vyprávění posledních čtyř měsíců nenudilo, věřte, nás to zaměstnalo naplno. Jednání s Rusy není vždy snadná věc, ale když se člověk drží svých pravidel, také může dojít k cíli. Bylo to těžké období, občas jsme nevěřili, že se vše podaří, Martin to chtěl snad stokrát vzdát, ale neudělal to a jemu jako prvnímu patří díky za to, že se tento skvost do České republiky dostal.
Míša Rejvoldová 
Ahoj lidičky,
bylo nás pět, nebylo to v Kouřimi a panu Smyczkovi by se ten příběh možná také líbil. Nemělo to sice jen a pouze poetiku starých dobrých časů, ale Chivinka je zlatíčko a miláček nás všech a již nyní víme, že to opravdu stálo za to.
Děkuji vám všem, bez nichž bych to opravdu nedokázal. Byli jste oporou, pomocí, pevnými články mnohdy přepnutého řetězu, světýlky naděje a spolehlivosti na někdy tmavé a zamračené obloze, nadějí, že se můj další sen splní. Neváhali jste obětovat svůj klid a pohodu, obrovské množství svého volného času na oltář společného díla. Snášeli jste bez mrknutí oka neskutečný tlak a pres, mé nálady, výbuchy vzteku, létající šanony, přelomené propisky a otlučené mobilní telefony, nadávání a vzteklé kopání do jednotlivých kusů nábytku. Vydrželi jste to. DÍKY !!!
Z celého srdce a upřímně díky,
Míšo Rejvoldová, která jsi unesla těžší břemeno než Hanyšův jeřáb a v mrtvém tahu utáhneš opravdu více než Nývltovi chlaďasové,
Tomáši Černý a Lucko Waldhegerová, kteří jste vždy udělali spolehlivě a bez protestů mnohem víc, než co obsahoval a požadoval můj vyhlášený úkolovník. Víc jste udělat opravdu nemohli,
Mario Stejskalová, Davide Stejskale a Terezo Stejskalová, za vaši pravidelnou péči nejen o koně ve chvílích nejtěžších, ale též o mou hlavu a spolehlivé pohřbívání černých a chmurných myšlenek na místa, z nichž opravdu neměly šanci na návrat (alespoň díky Bohu ne do mé hlavy!),
Martine Litove, nejenom za tvé svaly, ale též za můj vstup do Evropy - přechod od spolehlivého a stále fungujícího mechanického psacího stroje ke kancelářské technice jiné kategorie a generace,
Natalijo Rychtaříková, za výrazný a viditelný posun ve vzdělání Durany, Penelope a Al-Kairy,
Zuzko Švarcová, za tu velkou kupu práce, kterou já vidím a oceňuji,
Vali Padovano, za opravdovou lásku ke koním, za nečekanou kupu energie, nadšení a pozitivní nálady,
Petro Marešová, za přenesení se přes prvotní neshody a spory, za stoický klid a noblesu při překonávání mrtvých bodů na dalekých ruských pláních,
Mario Molchanová a Jáchyme Košaři, za dokoupení slovníku hipologických výrazů, za neuvěřitelnou trpělivost, rychlost a především preciznost,
Luboši Doubku a Jaroslave Šrole, za dokonalou přípravu k úspěšnému složení zkoušky z celní problematiky,
paní Glasnáková a paní Nágrová, za nemožné ihned a zázrak do druhého dne,
Jane Kranáte, za to co je a zůstane mezi námi a úzkým kruhem těch, kteří vědí,
Václave Naxero, Lukáši Naxero a Jane Šimre, za dokonalou profesionalitu, rychlost, bezchybnost, opravdovou lásku ke koním, výdrž a trpělivost.
Díky,
Miroslavo Hofmanová a Františku Hofmane,
Markéto Hořínková a Davide Zandte,
Štěpáne Bimko,
Vladimíre Kafko,
Miroslave Mužíku,
Miloslave Roháčku,
Davide Šindeláři,
Jiří Procházko,
Stanislave Coufale,
Jaroslave Fousku,
Zdenku Kotene a Pavle Moravo,
Pavle Kavko a Pavle Kavko ml.,
Jaroslavo Zimová, Františku Zimo a Martine Zimo,
Jano Vitališová a Tomáši Vitališi st.,
Jaroslavo Novotná,
Nadjo Tarassová,
Ganno Zernovová.
Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji Iloně za klid v duši, Miri za něhu v srdci a Milanu Sedláčkovi za jasno v hlavě.
Martin Hofman 
|
|
